SLON AFRICKÝ

CHARAKTERISTIKA:

Slon Africký je největším suchozemským zvířetem a samci dorůstají do výšky 4m, samice do 3,4m. Celková délka těla je u samců  až 9m, u samic do 8,5m. 

Je z řad chobotnatců, čeleď slonovití rod a druh Lexodonta africana - slon je pralesní formy a savanové. Objevili se zde před cca 50-ti milióny let, pravděpodobně pochází z Asie. Žilo zde asi 350 druhů chobotnatců do dnešních dnů se zde zachovaly pouze dva zástupci z čeledi slonovití - Slon Africký a Slon Indický. V přírodě se dožívají okolo 60-ti let. 

Největši charakteristika slonu je chobot, který je nejsložitější svalový orgán ve zvířecí říši. Má přes 100 000 různých svalových vláken. Vznikl přeměnou nosu. Indický slon má pouze jeden prstík na konci chobotu, narozdíl od Slona Afrického, který má 2.

Kly mu vyrůstají z horní čelisti, jsou to přeměněné řezáky, některé druhy je postrádají. Podle klů můžeme zjistit , zda je slon pravák a nebo levák, podle opotřebení. Největší kel měl 102 Kg a měřil 3,47m. Slonovina se získává z klů. Sloni mají dalších 24 zubů, pokud o ně přijde, uhyne hlady.

Nejslabším smyslem u slona je zrak, Má výborně vyvinutý čich a sluch, kterým vnímají infrazvuky, dorozumívají se tak na dálku. Kůže slona nemá srst a je šedohnědá. Srst má pouze na konci ocasu.

Slon se často válí v bahně, které je ochranou před komáry a klíšťaty a zároveň jim zjemňuje pokožku. Zároveň je výbornou termoregulací v parných dnech. Bahno tedy nahrazuje sloům chybějící mazové a potní žlázy.

Sloni jsou prstochodci, chodí po špičkách prstů, které jsou zarostlé ve svalech a kůži, takže vzniká plocha chodidla.

REŽIM DNE

Sloni shánějí potravu 16 hodin denně, zbytek prochrápou.

VÝSKYT

Sloni v současnosti žijí na jih od Sahary. Do 11.století však žili též u Středozemního moře. V současné době je populace slonu roztříštěna do několika izolovaných skupin. 

K životu potřebuje pouze dostatek potravy a vodu.

POPULACE

Za poslední desetiletí je pozorován značný úbytek slona. Původní populace čítala 5 až 10 miliónů jedinců. V roce 1992 bylo zaznamenáno již jen 600 tisíc jedinců. Po zákazu obchodu se slonovinou začínají početní stavy v jižní Africe opět růst. Populace slonu je stále ohrožena.

POTRAVA
Sloni se živí rostlinou potravou. V savanách žerou trávu, v období sucha se živí též různými částmi dřevin. Pomocí klů dokáží drtit kmeny stromů či vyhrabávat kořínky. Rád se živý různými plody a květy. Denní spotřeba potravy je u dospělých jedinců mezi 150 - 300 kilogramy. Složení potravy je závislé na ročním období. U savanového typu tvoří trávy v období dešťů 80% potravy. V období sucha podíl travin klesá na 40% a zbytek tvoří dřeviny.
Vody vypijí mezi 100 - 220 litry. Voda je pro život nezbytná a sloni dokáží pro ukojení žízně hloubit ve vyschlých korytech řek hluboké jámy - studny. 

Dospělí sloni si dokáží v hrtanu (hrtanové kapse) uchovat vodu, kterou si pak při teplotách nad 40°C nabírají chobotem a kropí si s ní uši, aby se ochladili. 
Důležitou složkou potravy jsou též minerální hlíny bohaté na soli.
Nezbytnou roli při trávení potravy hrají mikroorganismy, které kteří žijí v tenkém a slepém střevě. Vzhledem k tomu, že nepřežvykují, jejich trávení potravy není příliš efektivní (stráví pouze 44% zkonzumované potravy), proto se slon musí živit skoro po celý den a v enormním množství. Vyprodukuje 120 - 180Kg trusu a 40 - 60L moči za den. 

ROZMNOŽOVÁNÍ
Při páření se samec musí postavit na zadní nohy. Před vlastním aktem samec samici pronásleduje a jeli ochotna k páření, vzájemně se dotýkají choboty a těly. Vlastní akt páření trvá asi minutu.

Po 22 měsících březosti rodí samice zpravidla jediné slůně, které váží okolo 120 kg a je vysoké 1 metr. Porod probíhá v noci a je velmi rychlý. Mládě je hned od narození pohyblivé. Po porodu přicházejí k mláděti ostatní členové rodiny a chobotem ho očichávají. Slůně se živí mateřským mlékem z prstních žláz samice. Žlázy se před porodem nalijí mlékem a jsou umístěny mezi předními končetinami. Slůně mléko pije zprvu tlamou, protože chobotem se to naučí až za půl roku.Slůně zkonzumuje cca 8L mléka denně. Slůně přibere každý měsíc 9 až 20 kg. Samci rostou rychleji. Růst se pravděpodobně nezastaví až do smrti (To pravděpodobně vysvětluje rozdílnou váhu starých jedinců, která se liší až o dvě tuny). 

Samice se o mládě stará dva roky. 
Většina mláďat se zpravidla rodí v období dešťů. Jelikož v savaně je v tomto ročním období dostatek potravy. Sloní samci pohlavně dospívají ve věku 25 let. Samice dospívají ve věku 10 - 12 let. Interval mezi dvěma obdobími březosti samice je mezi 4 - 9 lety, vše záleží na dostupnosti potravy. Sloni dokáží za den bez problému překonat až 80km.

SOCIÁLNÍ CHOVÁNÍ
Sloni jsou společenská zvířata a drží se pohromadě ve vysoce organizovaných matriarchálních skupinách - rodinách, ve kterých nalezneme pouze samice a dospívající mláďata. 

Základ rodiny tvoří dominantní samice, často již neplodná, a její příbuzné (většinou dcery). Při ztrátě dominantní samice je stádo dezorientováno. Nejstarší slonice se však brzy ujme vedoucí role ve stádě. 

Typická rodina slonů má okolo 10 jedinců. Mohou se však v období hojnosti potravy seskupit do větších stád, která jsou však vždy příbuzenském vztahu - tzv. klanů. Pokud se různé rodiny slonů sloučí v klan. Jednotlivý sloni se radostně vítají (troubí, plácají ušima a dotýkají se choboty). V ojedinělých případech se mohou sloučit i jednotlivé klany a pak dosáhne stádo až 1000 kusů. 

Domovské území rodiny je velmi závislé na dostupnosti potravních zdrojů.

Dospívající samci skupinu opouštějí ve věku 12 let a na krátkou dobu vytváří mládenecké stáda o velikosti od 2 - 100 samců. Mládenecká stáda migrují po rozsáhlých územích. V období, kdy sloni pohlavně dospějí, opouštějí stádo a žijí "samotářsky", resp. ve skupině s jedním či více "kamarády", kteří jsou vždy nablízku. 

V době páření přicházejí samci na krátkou dobu do samičích stád a soupeří o možnost spáření se samicemi, zpravidla se svými "kamarády". Tyto střety však nejsou přímé, ale častěji slabší jedinec ustoupí silnějšímu. 
Velmi staří samci žijí po zbytek života na jednom místě.

PREDÁTOŘI
Slon v přírodě v podstatě nemá přirozených nepřátel. Pouze velmi mladí jedinci se mohou stát obětí Hyeny Skvrnité, nebo lva. Sloni se brání seskupením v těsnou skupinu, kterou vytvoří neproniknutelnou hradbu těl. Mláďata jsou při této formaci vždy uprostřed stáda. Pokud hrozí přímé nebezpečí, vůdčí slonice okamžitě zaútočí. Typickou hrozbou je roztažení uší a slyšitelné troubení.

Tuleň středomořský

Popis zvířete:

Tuleň středomořsky je jeden z druhů ploutvonožců žijící v teplých mořích.

Samec dorůstá délky 2,5 metru a jeho hmotnost dosahuje až 300 kg. Je černé barvy s bílými skvrnami na břiše. 

Samice bývají menší než samci a liší se i barvou – jsou šedivé. 

Žijí v malých izolovaných skupinkách po pěti až sedmi členech. Zdržují se v místech, kde se narodili, a vyhledávají jeskyně s dnem tvořeným drobnějšími oblázky nebo skalními plošinami. 

Potápějí se do hloubky až 25 metrů a pod hladinou se zdržují pět až sedm minut.

Tuleň středomořský se velmi dobře pohybuje po souši díky mohutným drápům na předních končetinách, které normálně využívá k plavání. Drápy tuleňovi umožnují pohyb po sklanatém pobřeží.

!!!Tento živočich patří k nejohroženějším a nejméně početným druhů savců na světě!!!

Oblasti výskytu:

Dříve - celá oblast Středozemního moře, Černé moře, Atlantik /pří západních březích Afriky/. 
Žil v koloniích, na prostorných liduprázdných plážích. Jejich intenzivní lov a pronásledování ze strany člověka drasticky snížily jejich populaci. 

Nyní - žije při západním pobřeží Afriky /Cabo Blanco/ a při pobřeží Řecka a Turecka.
Žije na osamělých mořských útesech a ostrůvcích, v těžko přístupných odlehlých přímořských jeskyních většínou s podmořským vchodem.

Mapa výskytu tuleně

Prostředí ve kterém žije tuleň středomořský.

 

Rys ostrovid - Pan Lynx Lynx

Rys ostrovid - Pan Lynx Lynx

Rys ostrovid - Pan Lynx Lynx - číhá

Velikost a popis - 

Pan Lynx Lynx patří mezi kočkovité šelmy. Svými úctihodnými rozměry dosahujících na délku až 120cm s délkou ocasu 25cm a výškou v kohoutku 75cm je největší kočkovitou šelmou v Euroasii. Patří do váhové kategorie 20kg, ale najdou se i kousky dosahující maximálně 30kg. I při těchto rozměrech si zachovává eleganci, hbitost a kočkovitou nadřazenost.

Typickým znakem jsou pro něj velké trojúhelníkové uši s černými chomáčky chlupů na konci - tkz. chvostky. Celkově jde o elegantního pána v základě šedavém kožichu se žlutým až zrzavým zabarvením a hnědými až černohnědými skvrnami. Čím dále na sever žije, tím je jeho kožich hustší, hutnější a především ve světlejších odstínech do bíla, aby si udržel maskování. Nerad vyhledává společnost. V dospělosti je jednou z jeho předností něco jako knírek ve tvaru řidítek amerického choppera pod čenichem, na který nedá dopustit, jde o tkz. licousy. Severnější pan Lynx Lynx si většinou nechává vypěstovat stylový plnovous v ležérně elegantní šedé barvě ve stylu starého pána. 

Rys ostrovid - Pan Lynx Lynx - typ knírku "chopper" - tkz. licousy

Rys ostrovid - Pan Lynx Lynx - typ knírku "na starého pána" - tkz. licousy

  

Výskyt -  

Celkově jde spíše o samotáře uchovávajícího si vlastní důstojnost. Na první pohled plachý, v jádru však chladnokrevný zabiják, který je sám ve své společnosti spokojený. Dominantně si tak vytyčuje své teritorium, které mu vyhovuje zejména v oblastech smíšených až jehličnatých lesů mírného pásu severnějších oblastí. Jde o oblasti severního Ruska, Fennoskandinávie zasahující až do Polska. Nejvýhodnější oblastí jsou pro něj oblasti divokých zasněžených lesů plné bohatých podrostů, houštin, skalních útvarů, doupat, rozsedlin, dutých kmenů, vyvýšenin a vývratů. Zabírá si doupata po liškách a jezevcích. Své území si značí trusem a močí a nárokuje si většinu zvířectva k ulovení v tomto prostředí. Když zardousí posledního malého hlodavce na jeho území, stěhuje se. Patří tedy mezi vášnivé cestovatele. Zejména za potravou. 

Samičky -

Během svých cest vyhledává samičky pouze v období říje v únoru až dubnu. Když se jedná o opravdu kvalitní kočičku, nebojí se boje s ostatními samci. Když si samičku získá, zlehka jí nadbíhá a poté se s ní spáří. Samec uspokojí pouze své potřeby a pokračuje dál na svých cestách. Za sebou zanechává pouze opuštěné kočičky a své děti. Ze samic se tak stávají samoživitelky. Mají obvykle 2 - 4 mláďata, která jsou první 2 týdny slepá a až do jejich 2 - 3 měsíců sají mateřské mléko. V dalších měsících se učí od samice lovu, poté ji opouštějí.

 

Lov -

Pan Lynx Lynx se v dospělosti řadí mezi "lovce pohodáře". Během dne, když má dostatečný klid, se sluní na vyvýšeninách nebo tak volně odpočívá ve sklaních dutinách. Na povrch se tak dostává i jeho lenivá stránka. Aktivní je zejména za soumraku a v noci, kdy hlubokou tmu prozařují pouze jeho světélkující oči díky reflektivní vrstvě za sítnicí, která slouží jako zrcadlo a skrz sítnici odráží světlo zpátky. 

Jako lovec většinou číhá na vyvýšeném místě, odkud dlouho pozoruje a vybírá si oběť, poté se nepozorovatelně přiblíží a většinou až 5 - ti metrovými skoky na svoji kořist zaútočí. Pokud se mu jeho oběť vytrhne, nemá zapotřebí ji znovu dohánět. Vybere si jinou. Dokáže najednou spořádat 1 až 2kg masa, nebrání se ani 3kg masa najednou. V jídle je gurmán. Od hlodavců, zajíců a drobných mršin, které zabíjí kousnutím do hlavy nepohrdne ani většími libůstkami jako je srnec, muflon nebo vzácně se vyskytující kamzík, které rdousí kousnutím do hrdla nebo týlu a následně zadusí. Na svých obětech si pochutnává vybranými způsoby. Nebojí se postavit ani větším soupeřům, kterými si zpestřuje jídelníček, jako je jelen nebo prase. Příležitostně zařadí i lišky, kočky, nic netušící ptáky a obojživelníky. 

Hodovat na kořisti nezačne hned po dopadení. Lov ho vzrušuje takže rdousí oběť, co to jde a poté si s ní ještě pohrává. Zbytky většinou ukrývá pod listím, větvičkami nebo ji dovleče na strom. V zásadě nekonzumuje zdechliny a zbytky. Kořisti jiných lovců občas požírá. Potrpí si na čerstvost a výživný lov oběti před pozřením.

Rys ostrovid - Pan Lynx Lynx

Rys ostrovid - Pan Lynx Lynx

 

Shrnutí -

Jde tedy o ležérního elegána, cítícího se nadřazený nad ostatními mezi jehož zájmy patří především lov, denní povalování, gurmánství a daleké skoky během lovu. Samičky vyhledává pouze při své potřebě, jinak se jimi nezaobírá a dá se označit spíše za "vlka samotáře", který rád buduje svoje teritorium. V přírodě, i přes to, že je v lovu velmi agresivní, nemá přirozeného nepřítele. Největším jeho nepřítelem jsou pytláci a myslivci, proto je zařazen podle Bermské konvence mezi chráněné druhy živočichů, kteří vyžadují územní ochranu a zároveň podle CITES s nimi nelze obchodovat. Jeho přirozený výskyt je vyjímečný, proto je chován spíše uměle v zajetí a jsou snahy o jeho rozšíření a reintrodukci zpět na jeho přirozená místa do přírody.

 

Celkové rozměry a výskyt -

Délka - 80 - 130cm, délka ocasu - 11 - 24cm

Výška - 75cm

Váha - 20 - 35kg

Délka života - 16 - 18 let v přírodě, až 24 let v zajetí

Výskyt - Evropa, Asie - oblasti severního Ruska, Fennosknadinávie, Polsko, Šumava, Beskydy, Jeseníky

Dikobraz

DIKOBRAZ OBECNÝ

                                

VZHLED
Dikobrazy řadíme mezi hlodavce. Dorůstá 600 - 850 mm délky, jeho ocas je krátký, měří 50 - 120 mm. Váží až 25 kg. Na předních nohách má čtyři prsty, na zadních pět.
Svým vzhledem je dikobraz nezaměnitelný s žádným jiným druhem – charakteristické jsou tuhé, duté ostny na vrchní a boční části těla, které vznikly přeměnou srsti na ochranu před predátorem. Vrchní ostny jsou tenké, až 35 cm dlouhé, pod nimi je ještě vrstva krátkých, silných a velmi špičatých bodlin, které slouží k ochraně. Na ocase má dikobraz krátké ostny, které slouží k odstrašení nepřátel (třese s nimi, vydávají chřestivý zvuk). Není pravda, že by dikobraz dokázal své ostny vystřelovat, může ale na svého nepřítele vyskočit či naběhnout, ostny se  mohou lehce uvolnit a zůstat zapíchnuté v kůži útočníka. Před nepřítelem se dikobraz může stočit a vytvořit ,,pichlavou kouli“, nelze ho však srovnávat s ježkem, se kterým není příbuzný (ježek je hmyzožravec).

VÝSKYT
Dikobrazi obývají sušší polopouštní a stepní křovinaté oblasti, řídké lesy, kamenité oblasti. Většinou žijí v nížinách, v Antiatlasu (části afrického pohoří Atlas) se ale vyskytují i v nadmořské výšce 2500 m n. m.
Vyskytují se v rovníkové Africe - v Tanzanii, Etiopii a v pruhu od Senegalu od Kamerunu po Senegal. V severní Africe se vyskytuje na pobřeží od Maroka po Libyi.
Žijí i v Evropě - v Itálii a na Sicílii, kam byli pravděpodobně dovezeni v dobách Říše Římské, avšak dříve žili i v Řecku a v Albánii, kde byli pravděpodobně původní.

ZPŮSOB ŽIVOTA

Dikobraz je pomalu se pohybující zvíře, udává se, že se pohybuje rychlostí 3,2 km/h. Je aktivní převážně v noci a za soumraku, ve dne většinou spí v noře - obývá nory vyhrabané jinými zvířaty nebo si hloubí vlastní - až 20 m dlouhé, v okolí kamenů a kořenů.

Dikobrazi žijí v rodinných skupinkách o několika generacích, tvoří páry na celý život. Samice je jednou v roce březí  - březost trvá dva až tři měsíce, rodí se většinou 1 - 4 mláďata, která váží necelý kilogram. První týden tráví jen v noře, později jim začnou tvrdnout ostny a vydávají se i ven. Jsou hravá, běhají a navzájem se honí. Pohlavní zralosti dosahují zhruba po roce.

V zajetí se dikobrazi dožívají až třiceti let, ve volné přírodě o něco méně, je to však jeden z nejdéle žijících hlodavců.
Jsou převážně býložravci, živí se kořínky, hlízami a kůrou, požírají plody a ovoce, které spadalo ze stromů, ale dokážou také lovit hmyz a ještěrky.
Zajímavé je, že dikobrazi sbírají a ohlodávají kosti kvůli doplnění vápníku a broušení zubů – často se jim díky tomu podaří objevit historické či prehistorické kosti.

STUPEŇ OHROŽENÍ
Dikobraz obecný je považován za málo ohrožené zvíře. V některých oblastech, převážně v subsaharské Africe, bývá loven pro maso - např. v Maroku bývá často nabízen na trzích, nebo bývá používán v místním tradičním lékařství. Dříve byl také loven pro své ostny - používaly se jako násadky na pera nebo dokonce na rybářské pruty.
Na většině území je jeho populace stabilní nebo vzrůstá, ale v rovníkových oblastech klesá - jednak kvůli lovu, ale také kvůli tomu, že je považován za škůdce. Zřejmě z těchto důvodů byl na některých místech úplně vyhuben.
Na pevninském území Itálie je od r. 1976 chráněn, a proto zde jeho počet narůstá a rozšiřuje se i více na sever.

Jiný druh dikobraza - dikobraz filipínský - je považován za zranitelný - je ohrožen zmenšováním plochy lesů, lovem, ale také tím, že je loven a chován jako domácí mazlíček.



VELIKOST: 60 – 80 cm, ostny až 35 cm dlouhé
HMOTNOST: 15 – 25 kg
VÝSKYT: převážně v nížinách - do 2000 m.n.m, všude tam, kde je nějaký vegetační kryt, obývá křoviny, savany i lesy, kamenité oblasti - krajiny s dostatečným množstvím úkrytů,
                   jižní Evropa, Afrika - sever a jižně od Sahary

Urzon kanadský

Dikobraz obecný

Dikobraz občas bývá zaměňován s urzonem kanadským - jednak kvůli podobnému vzhledu a také kvůli stejnému rodovému jménu v angličtině (porcupine). Urzon je sice také hlodavec, ale vyskytuje v Severní Americe, má kratší a měkčí ostny a na rozdíl od dikobraza také dokáže lézt na stromy.

http://www.zoochleby.cz/dikobraz-obecny-5985/

Mýval

Mýval severní (Procyon lotor)

    Mýval severní se řadí mezi středně velké savce. Jeho původním teritoriem byla Severní Amerika. Lidmi byl zavlečen i do jiných koutů světa - Evropa, Japonsko, Kavkaz.

    Mýval žije především v listnatých a smíšených lesech. Dnes ovšem obývá i města a spoustě lidem způsobuje nemalé potíže - ŠKŮDCE !

   Pohybuje se v okolí rybníků, například v rákosinách na březích řek, potoků, zatopených štěrkoven apod. .

    Aktivní je hlavně v noci.

   Vyhledává : nory, skrýše, zastavěné oblasti komíny - obývá často                samotný komín.

Mýval v číslech

• délka : 41-72 cm
• výška : 23-30 cm
• ocas : 25 cm, 5-6 tmavých pruhů
• váha : 3,6 - 9 kg
• strava : 40% bezobratlovci, 33% rostlinná složka, 27% obratlovci
• prům. délka života : 1,9 - 3,1 let
• 2 - 5 mláďat

Barva

ŠEDÁ srst, ČERNÁ obličejová maska, PRUHOVANÝ ocas

Hlavní body

• destrukce
• odpadky
• voda
• neodbytnost
• dotěrnost
• jídlo
• škůdce
• nory

Mýval nezískává důležité informace očima jako člověk, ale hmatem !

Mýval ve fázi odpočinku

Příklad toho, co vše dokáže mýval:

Nosorožec

Nosorožec tuponosý

Patří k největším suchozemským savcům, větší už je jen slon. Původně obýval všechny africké savany, ale v minulém století došlo k silnému poklesu stavů. 

   Je charakteristický svou tlustou kůží a nečetnými záhyby, zejména v místě, kde se přední nohy připojují k trupu. Spásá trávu, a proto má široký a tvrdý horní pysk. Samci váží kolem 5 tun, tedy více než samice. Jejich větší roh dosahuje až 1,3 m. Tito nosorožci jsou mírní a společenští, žijí v malých stádech, složených ze samic s mláďaty. Dospělí samci žijí samotářsky a hájí své území o rozloze zhruba 1 km čtvereční. 

VELIKOST: Délka těla: 3,7 - 4,2 m, ocasu 80 - 1 m, hmostnost 1,4 - 3,6 tun.

VÝSKYT: Dvě oddělené populace, jedna v severovýchodní a druhá v jižní Africe; na severovýchodě  obývá řídké savanové lesy, na jihu suchou savanu.

POZNÁMKA: Má špatný zrak, ale o to lépe vyvinutý sluch a čich. Potravu přijímá především v noci nebo časně ráno, ve dne odpočívá ve stínu, či se válí v bahně. Své teritorium si značkuje močí a hromádkami trusu.

Návštěva ateliéru Petra Stolína v rámci UA1 až po Novém roce

Prohlídka ateliéru Petra Stolína se odkládá z tohoto čtvrtka na lednový termín, až opadne předvánoční shon a napadne alespoň trochu sněhu.

Odkaz na projekt >

Fotka z předminulé zimy, kdy byl ještě sníh a dům ještě neměl plášť z laminátu.

Vánoční večírek FUA - 17. prosince v 19 hodin

Tradice je tradice. Tak jako pro vás studenti vyšších ročníků přichystali Prvoky, měli byste nyní vy připravit výzdobu vánočního večírku FUA nad kinem Varšava (bývalý klub Brarrandov, vstup od Maškovky).

www.fua.tul.cz/#aktuality:vanocni-vecirek-studenty-poradany

Program do konce semestru

Dozvěděl jsem se od Honzy Stolína, že do Vánoc nestihnete výtvarný ateliér dokončit.
V úterý 16. prosince 2014 od 13:00 hodin proto proběhne v ateliéru zadání 2. architektonického úkolu, kdy si vylosujete zvířata-klienty, pro něž budete celý leden navrhovat obydlí.
Přes vánoční svátky si o svém zvířeti-klientovi zjistíte co nejvíc informací, jeho rozměry, potřeby, návyky,...
V pondělí 5. ledna 2015 ve 13:00 proběhne společná prezentace vašich zvířat (ve formě promítání blogových příspěvků publiku).
Ve čtvrtek 8. ledna 2015 od 13:00 představíte první návrhy v řadě variant (již analogicky a individuálně u konzultačního stolu).
Pondělí 12. ledna 2015 od 13:00 výběr konkrétní varianty, ověřování a zvětšování měřítka
Čtvrtek 15. ledna 2015 od 13:00 veřejná prezentace vybraného návrhu spolužákům z vyšších ročníku (kteří získali ocenění JFK). Další termíny konzultací budou upřesněny.
Pondělí 26. ledna 2015 od 13:00 hodin odevzdávky druhého architektonického úkolu.
Úterý 27. pátek - pátek 30. ledna 2015 účast na odevzdávkách arch. ateliérů vyšších ročníků.

Barbora Slavíčková, PLACHTY

OKNO DOMÁCÍ a OKNO LIBERECKÉ

OKNO IDEÁLNÍ

PLACHTY

Program do Vánoc

V ateliéru jsem Vám pověsil více informací ke stavbám, které jsme měli možnost navštívit během včerejší dopolední vycházky. Liberec není jen Ještěd. I na Třídě 1. máje stojí pozoruhodné domy.

Ve středu 10.12. v 16:00 v G314 proběhne přednáška Petra Rezka "Zakomponovaný Jáchym" následovat bude 2. papírový ples.

V úterý 16.12. ve 13:00 proběhne v ateliéru zadání 2. architektonického úkolu.

Ve středu 17.12. budete mít jako prváci každý rok na svědomí výzdobu vánočního večírku FUA, který se tentokrát bude konat v horním patře kina Varšava.

Ve čtvrtek 18.12. se vychází ve 12:30 ze školy a půjdeme k Petrovi Stolínovi do jeho ateliéru na Trpasličí ulici v Ruprechticích.

Ze včerejší návštěvy SIALu - výhled ze záchodu na město.